S Nikou jsme se osobně nesetkaly, ale dostáváme spoustu zajímavých materiálů a tiskových zpráv, ze kterých nás nějaká maminka vždy nadchne. Nika Puci založila fundus Eterle, kde si můžete zapůjčit nábytek, nádobí, doplňky a podobně na dětské oslavy, pikniky a jakékoliv další akce. Přesně ten styl, který vás nadchne. Inspirujte se fotkami z editorialu (na konci rozhovoru), který Nika nafotila. Nika má syna Marca, kterému jsou dva roky.
Poprvé jsem zatoužila po dítěti:
Asi to byl nějak logický krok po svatbě.
Být mámou pro mě znamená:
Únavu, kterou jsem dřív nezažila a radost z Marcova smíchu, která mě nabíjí.
Moje první reakce na pozitivní těhotenský test:
Měla jsem radost, ale nebylo to nic proti tomu, jak reagovala budoucí babička s prababičkou, které nic nerozhodí a tato zpráva je dojala téměř k slzám. Pozitivní těhotenský test dostaly jako dárek k Vánocům.
V těhotenství jsem si „ujížděla“ na:
Krupicové kaši, kterou mi maminka vařila i o půlnoci doufala, že těch 9 měsíců uteče rychle.
Na porodu mě překvapilo:
Měla jsem poměrně rychlý porod, takže mě asi ani nic překvapit nestihlo. Až po porodu jsem byla překvapená, že se u mě objevil manžel i s mojí maminkou, která se kvůli narození vnuka dokonce opozdila s příchodem na Kolbenku, ale ujít si ji nenechala, aby mohla všem vyprávět, že je babičkou a to i těm, které to vůbec nezajímalo.
Z porodu si pamatuji:
Pamatuji si asi celý průběh porodu poměrně dobře, ale nemohu si vybavit, zda syn plakal nebo ne, když jsem ho porodila.
Z porodu bych raději zapomněla:
Nemám pocit žádného trauma, takže ani potřebu něco zapomínat.
Partner u porodu – ano, či ne:
Já jsem měla jasno, že partnera u porodu nechci a ani on neprojevoval touhu se účastnit. Nechtěla jsem, aby mě manžel viděl v pro mě nekomfortní situaci a s bolestmi. Nicméně jsme oba byli připraveni, že v daný moment možná změníme názor. Měla jsem u porodu dulu a tak mi to vyhovovalo.
Vidět syna/dceru poprvé bylo…:
Asi poměrně abstraktní pocit. Trochu překvapení, že jsme najednou opravdu tři a ten malý uzlíček s námi už nějaký ten čas zůstane.
Když jsme si syna/dceru přivezli domů, nejvíc mě překvapilo…:
Asi jeho dlouhý spánek. Od první noci spal ve svém pokojíčku a spal asi 7 hodin v kuse. Říkala jsem si: tak to bude pohoda…
Jméno našich dětí jsme vybírali…:
Měla jsem stejná kritéria na jméno jako kdysi moje babička – krátké, v ČR nevšední a takové, co nejde zdrobňovat. Zároveň jsme chtěli, aby se hodilo k příjmení. Pamatuji si, jak jsme s manželem cestou v letadle procházeli nějaký web se jmény a připravovali si shortlist.
Kdybych měla dát jen jednu jedinou radu ohledně šestinedělí, pak by to bylo:
Já jsem si objednala krabičkovou dietu pro kojící matky a jelikož nerada vařím, ulehčilo mi to starosti i čas. Pokud můžete nějakou práci delegovat, udělujete to (nejen v šestinedělí).
Jaký je rozdíl mezi Nikou, co neměla děti a Nikou, co je má:
Podle jedné mé kamarádky je Nika máma stejná, jako Nika bez dítěte. Já ale změnu pozoruji (méně trpělivá, nevyspalá, méně v kondici …) a moc se mi nelíbí. Otázkou ovšem je, zda je způsobena mateřstvím nebo mým momentálním pracovním nasazením při mateřství.
Jaká jsem máma:
V některých ohledech asi přísná a jindy zase poměrně tolerantní.
Na mateřství mě překvapilo:
Asi všechno, nedovedla jsem si představit, že bude tak náročné a naplňující zároveň.
Jakou nejlepší radu o výchově dětí jsem dostala:
Mám pocit, že když dojde na výchovu dětí, má každý rad na rozdávání, ale většinou jsem se s žádnou moc neztotožnila. Myslím, že stále čekám na nějakou spásnou radu, která bude fungovat.
V čem jsou moje děti po mně:
Nedávno jsem narazila na mé fotky z dětství a měla jsem pocit, že koukám na Marca. V některých věcech je velmi nekompromisní a urputně lpí na maličkostech např. výběr ponožek nebo vidličky, kterou bude jíst.
V čem je moje dítě po partnerovi:
Bohužel zatím mám pocit, že má hlavně samé mé špatné vlastnosti. Čekám, kdy se u Marca projeví také manželova stránka jako je nesmírná trpělivost, klidnost a laxnost v dobrém slova smyslu.
Nejlepší tip na hledání chůvy je…:
Měli jsme štěstí, že paní, kterou jsme již nějaký čas znali a chodila nám pomáhat, se zcela přirozeně stala i Marcovou chůvou.
Nejoblíbenější místo, kam zajít s dítětem na oběd:
Jsem dost přísná, co se týče stravy pro dítě, takže mu vařím doma. Navíc u stolu v restauraci by moc neposeděl, takže když už někam společně na jídlo, tak restaurace se zahrádkou nebo dětským koutkem jako třeba Pizza Nuova.
Oblíbená dětská hračka:
Momentálně auto v jakékoliv podobě a nově také dřevěné koleje a vlak.
Oblíbená dětská dekorace:
Mám ráda moderní designové kousky (např. světlo Memory nebo 3D tapeta letadla od Daniela Piršče) v kombinaci se starými hračkami.
Mateřství a kariéra:
Dá se zvládat, ale chce to podporu rodiny. Na štěstí mám velmi tolerantního manžela a skvělou chůvu.
Můj způsob, jak si dobít baterky:
Tanec, ale baterky dobiju i nějakým dynamických cvičením. To je rychlý způsob, který bych ráda opět začala praktikovat několikrát týdně, posledního víc jak půl roku nebyl čas a chybí mi to. Skvěle načerpám energii, i pokud odjedeme někam na výlet, stačí i prodloužený víkend, daleko od povinností. Víkendy mimo domov mi připadají vždy nějak delší.
Další dítě – ano, či ne:
Časem asi ano, manžel by určitě chtěl, ale já na to nejsem ještě připravena.
